Ruční tkaní je důležitou součástí materiální kultury v celé západní Africe. Také v Nigérii je několik oblastí, kde se ruční tkaní stalo tradičním řemeslem. V severní Nigérii se ručně tkané textilie používaly jako platidlo již v 16. století. Převážně v západní a v jižní části Nigérie je několik mist, které jsou známé svým tkalcovským uměním - Bida (Nupeové), Okene (Ebirové), Owo, Ijebu-Ode, Iseyin (Jorubové), Akwete (Igbové).
Ke tkaní se původně používalo hedvábné vlákno, později místně vypěstovaná bavlna. Od 50. let se s oblibou přidávalo viskozové vlákno a od let 80. lurexové vlákno. Vzory na našich látkách jsou typické pro jorubskou oblast, tkalci se inspirují předměty denního života nebo tvary z přírody. Z textilních kuponů se žije slavnostní oblečení. Charakteristická je nepravidelnost vzorů. Tkalci používají dva typy stavů. Jednak přenosný úzký horizontální (Owo, Iseyin), na kterém tkají zejména muži - i když dnes se již situace mění a občas k němu zasednou i ženy.
Na tomto stavu se utkají dlouhé úzké pruhy, které se pak sešívají dohromady. Méně běžný je vertikální stav, který je nepřenosný a který používají výhradně ženy (Akwete, Okene). V Nigérii se stále nachází několik lokalit, kde se tkaní dodnes udržuje jako živé řemeslo, tkalců je však daleko méně. Bohužel i používaná vlákna jsou méně kvalitní než bývala kdysi. Také bohaté dekorativní vzory, které byly dříve pýchou tkalců, se dnes tkají již ve velmi omezené míře. V současnosti jsou lidé nuceni dát přednost látkám z textilních továren, které jsou dostupnější a především mnohem levnější. Tyto tkané textilie byly získány v zemi svého původu.